Výročí posvěcení Kyjovského farního kostela

Čt, 09/08/2011 - 22:02 -- Anonym (neověřeno)

V neděli 16. října 2011 si Kyjovská farnost připomněla 288 let od posvěcení farního, dříve kapucínského kostela.
O stavbě kostela a začátcích kapucínského řádu v Kyjově si ve zkratce můžete níže přečíst.


První skupinu kapucínů, kteří přišli do Kyjova 19. října 1710, tvořili čtyři bratři - mezi nimi i řádový stavitel, bratr laik Řehoř z Frank. Bratři byli slavnostně uvítáni krajským hejtmanem hradištským Mikulášem Leopoldem Otislavem z Kopenic.  Hned po svém příchodu dali se do práce, jelikož místo, kde měli stavět, bylo značně zchátralé. Nejdříve započala stavba útulku s kaplí. Kapucíni zažádali milotského hraběte Karla Antonína Sereyi,  aby jim udělil povolení, že smí svést vodu z jeho pozemků v Nětčicích.

Započali tedy svážet různé vyžebrané dary na staveniště. Největším problémem se stavbou kostela a kláštera byla nedostatečná plocha pozemku. Nezbývalo nic jiného, než rozšířit plochu pro stavbu. Musely být proto přikoupeny další okolní nemovitosti - čtyři domy a část zahrad z dalších pěti domů, kde si chtěli kapucíni postavit vlastní zahradu. Plán budoucího kláštera byl podepsán dne 4. listopadu 1712.

 Dne 15. března 1713 proběhlo položení základního kamene ke stavbě kostela. Tento akt do Kyjova přivedl mnoho lidí. Mezi návštěvníky a svědky této slavnosti byl i milotský hrabě Karel Antoním Serényi se svou manželkou Terezií a s jeho oběma bratry Josefem Serényi, rytířem řádu svatého Jakuba, a s Leopoldem, rytířem maltézským.

Na místě pro stavbu bylo postaveno lešení, začalo se ale nedostávat peněz na tuto velestavbu, město ani řád totiž už peníze neměly a výtěžky ze sbírek nestačily, lešení začalo chátrat a stálo ladem. Tuto špatnou situaci zachránila až hodonská hraběnka Anna Antonie Czoborová, rozená Liechtensteinová, jako poslední z pěti dcer knížete Jana Adama Ondřeje z Liechtenstenu. Ten odkázal 30 000 zlatých ke stavbě kapucínského kláštera na svém lanškrounském panství v Čechách s tím, že kdyby se tak nemohlo stát, měly být peníze použity na stavbu kláštera na některém z jeho moravských panství, úroky z této částky měly být dávány ročně moravským kapucínským klášterům jako almužna.

Pozůstalí tohoto solidárního dárce si vymínili 20. dubna 1718 pro sebe a svůj rod právo fundátora a patrona. Mezitím už celá stavba kláštera začala. Předzvěstí zahájení samotné stavby bylo rozhodnutí z roku 1712, kdy se členy kyjovského kláštera stali i dva řádoví stavitelé. Do roku 1717 byli už řeholníci ubytováni v nedostavěném klášteře – Residenci (= místo, kde se nachází méně než 12 kapucínů v čele s představeným superiorem). Zatím tento nedostavěný klášter fungoval jako klášterní hospic až do vysvěcení.

 
Pro kryptu, jež se měla nacházet pod chrámem, musela být zvednuta podlaha kostela kvůli spodní vodě, jež nedovolovala hloubit příliš do země. Náročná stavba trvala tři léta a potýkala se zejména ze začátku i s protesty městské rady týkající se jednak vzhledu průčelí kostela, to totiž mělo být postaveno dle kapucínských regulí rovné, podle vzoru kostela v Praze na Hradčanech, vedle Lorety. A jednak o usazení schodů, aby nezasahovali do náměstí. Městská rada proto požadovala patřičné změny. Moravský zemský tribunál však roku 1719 rozhodl v obou žalobách ve prospěch kapucínů. Stavba kostela tedy mohla pokračovat a v roce 1720 byla zdárně dokončena i s přilehlou sakristií. Průčelí kostela bylo tedy rovné a nad vraty umístěn erb Liechtensteinů – sponzorů tohoto díla. Proti tomuto stavebnímu skutku opět vznesla námitky městská rada, jelikož by tam raději viděla erb města. Ale i tento jejich protest zůstal nevyslyšen. Nad portálem bylo zbudováno kulaté okno, vedle něhož po obou další velká okna ale obdélníkového tvaru. Vše korunoval štít s křížem a s malými okny opět po obou stranách kříže. Vše završoval malý sanktusník - věžička nad lodí s jedním zvonem zasvěceným Panně Marii Nanebevzaté. Celá stavba byla tedy provedena dle kapucínských předpisů, s důrazem na chudobu řádu. Dne 29. června 1721 byl benedikován (=požehnán)
 

Kostel konsekroval olomoucký světící biskup Julián hrabě z Braydy, supfraganem Nejdůstojnějšího knížete arcibiskupa a kardinála olomouckého Wolfganga Hanibala hrabětem ze Schrathenbachu
dne 17. října 1723. Téhož roku se hospic stal právoplatným klášterem.