Homilie Mons. Josefa Hrdličky

 

Homilie Mons. Josefa Hrdličky, pomocného olomouckého světícího biskupa, při 2. výročí vysílání TV Noe v kostele sv. Václava v Ostravě dne 10.5.2008

Víme, že když se slouží mše sv., bývá obvykle přítomno někdy jen pár lidí, jindy je jich
několik desítek, někdy zaplní kostel i stovky věřících, při určitých příležitostech, např. o velké
pouti někde na Hostýně či Velehradě, se může sejít i pár tisíc lidí. Ale když je bohoslužba
v přímém přenosu, víme, že se to všechno ještě násobí, jsou to i desetitisíce
spoluúčastníků. Snad je tomu tak i v této chvíli, kdy společně s velkou radostí děkujeme za první
dvě plodná léta, jak náročná tak (řekl bych) „ zázračná,“ která uplynula od chvíle, kdy začalo to
velké a odvážné dobrodružství – vysílání televize NOE.
Ale já chci upozornit ještě na něco: nezávisle na satelitech
anténách či vysílačích jsme při každé bohoslužbě napojeni na daleko ZDROJ než všechny
jiné stanice. Jde o větší společenství diváků a účastníků, než jsme schopni jakkoli spočítat.
Vždyť mši sv. pokaždé slavíme s celou církví na zemi i na nebi. Kolik nás je ? Kniha Zjevení
hovoří o zástupu, který by nikdo nespočítal --- a svatý Pavel říká (určitě i pro televizi NOE) „...
nesmírné je množství těch, kdo se na nás dívají.“ To neukáže žádný technický peoplemetr Při
mši svaté i při četbě Písma vlastně splývá čas s věčností, hříšní se svatými, mrtví s živými.
Cítíme, že takové setkání zcela přesahuje naše chápání, přesahuje náš časoprostor, odehrává se
v dimenzích tajemství a kdo uvěří, přijme útěchu, jakou mu nikdo jiný nemůže nabídnout.
Když jsem se telefonicky domlouval s odpovědným redaktorem pro tento přenos Petrem, ptal
jsem se ho, jaké mi dá časové limity pro přenos dnešní bohoslužby, pro délku kázání. Mám totiž
zkušenosti, že ve státní televizi nám při přenosu bohoslužby hlídají každou minutku, vše podléhá
tržním pravidlům. A byl jsem potěšen Petrovou odpovědí: Ta zněla, o.biskupe, nejsme omezeni
časem, žádná časová tíseň nám nehrozí. Čas je nám plně k dispozici. Potěšilo mě to proto, že
dnešním večerem vlastně na celé planetě Zemi na mnoha místech začíná svatodušní vigilie.
Neboli dlouhé bdění, kdy čas našeho života se napojí na věčnost.Celé hodiny a někde celou noc
až do rána budou tisíce věřící bdít na modlitbách a s touhou očekávat Ducha sv. To je jistě
činnost významná, a také my se nyní chceme ponořit do Božího slova, které jsme slyšeli.
l.čtení bylo knihy Genesis a zavedlo nás kamsi až do úsvitu dějin lidstva a dějin spásy. Slyšeli
jsme tragický příběh o tom, jak si lidé přestali rozumět. Ztratili společnou řeč. Bylo to na území
starověkého Babylonu. Ti lidé zrovna vynalezli asfaltové cihly a řekli si: Tak, a teď si postavíme
velikou věž až do nebe. – Byla to jakási vzdorostavba lidské pýchy. Stavba bez Boha, ba
dokonce proti Bohu. Víme, že ti lidé došli dost vysoko, ale pak se celá stavba zřítila a její pád byl
veliký. A na troskách této vzdorostavby se lidem zmátly jazyky. Ztratili společnou řeč. Přestali si
rozumět... Odcizili se jedni druhým. Povstali proti sobě navzájem.
Ale v Písmu najdeme i příběh opačného děje. Při seslání Ducha sv. byli učedníci s P.Marií na
modlitbách v očekávání příchodu Ducha. A když ta chvíle nastala a Duch je naplnil, začali
mluvit cizími jazyky. – Ano, byli tam lidé různých národů, jazyků či dialektů a najednou všichni
věděli o co jde, rozuměli si, našli společnou řeč. Všichni cítili, že Bůh jim vstoupil do srdce.
Tehdy se tam v jednom dni obrátilo 3 tisíce lidí.
Zde objevujeme jeden Boží vzorec, který platí v celých dějinách, pro každý národ i pro
každého jednotlivce: - Dá se vyjádřit tím, že každý odklon od Boha, vzpoura proti němu,
znamená vždy pád a zmatení, ztrátu společné řeči, úpadek. --- A naopak, společný pohled plný
upřímné víry a touhy po Bohu, osvobozuje, otvírá nové bohatství Ducha, vlévá život, dává dar
porozumění mezi lidmi. – Proto i dnes jsme tu, abychom čerpali z těchto darů.
Ve 2.čtení z listu Římanům jsme slyšeli apoštola Pavla, který se zmiňuje o tom, že celé
stvoření sténá a trpí, až doposud. Sténá a čeká, až se zjeví Boží synové. Lidé plni Ducha Božího.
– Papež Benedikt XVI. to před časem komentoval, že ještě nikdy stvoření a celá příroda
nesténaly tak silně a tak bolestně jako dnes. Příroda ohrožená a mizející v tisíci druzích a
podobách života, ať už v moři, ve vzduchu či na zemi. Příroda deptaná člověkem, který v ní
neobjevil úchvatný dar Stvořitele, ale jen příležitost k tomu, jak na něčem zbohatnout a vydělat,
aniž ho zajímá, co přijde po něm.. – Ano, příroda i dnes trpí a sténá, a čeká, až se objeví lidé plni
Ducha svatého, kteří s ní budou zacházet , jak si zasluhuje dar tak úžasné ceny, jako je příroda a
celé stvoření. Snad bychom si měli dát předsevzetí, více chodit do přírody, žasnout nad ní a
vnášet do ní Ducha Božího. Náš svět se může stát hromadou trosek, ale stejně tak se může stát
kvetoucí zahradou. Obojí je v možnostech člověka. Vše záleží jen na tom, zda použijeme toho
vzorce babylonského, který znamená onu hromadu trosek, nebo zda budeme stavět na skále
evangelia v síle Ducha svatého.
A konečně v evangeliu hovoří sám Ježíš. Dokonce hlasitě volá, jak píše Jan, aby každý slyšel:
Kdo žízní, ať přijde ke mně a pije. A proudy vod potečou i z jeho nitra. To řekl o Duchu, kterého
měli dostat ti, kdo uvěřili. Tedy i my, dnes jako tehdy. Zde a nyní. Tato Ježíšova metafora má
nesmírnou působivost.
Pokusme si představit si takovou měsíční krajinu, ale zde na zemi, kde je země a půda
kontaminována jedovatými látkami či kyselými dešti, kde stále ubývá pitné vody, kde ovzduší je
plné škodlivých exhalací . Pokud se v takovém terénu země obývané lidmi najednou někde
objeví pramen zdravé vody, a druhý a třetí, pak zcela jistě k těm místům se zaměří pozornost těch
druhých, kteří tam půjdou čerpat život a naději. A tu slyšíme, jak Ježíš hlasitě volá:
I z tvého nitra potečou proudy živé vody, i ty se máš stát pramenem Ducha. pro ty druhé ve svém
okolí.-- Ježíš výslovně říká, že „Otec uděluje Ducha bez omezení.“ I dnes se mohou tedy skrze
nás dít věci jako tehdy o Letnicích. Jsme to ale my, kdo se omezujeme či vymezujeme vůči Bohu
a chybí nám odvaha nabídnout Pánu všechno.
Na závěr mi dovolte ještě jednou zmínit slova papeže Jana Pavla II., která řekl už ke konci
života mládeži světa v Římě: „Staňte se laboratoří Ducha sv.“ . Odvážná metafora, a velmi
výstižná. Stále o tom přemýšlím. Víme, že laboratoř je vysoce odborné a vybavené pracoviště,
kde určitý tým zasvěcených lidí, nemusí jich být ani mnoho, vyvíjí, zkoumá, testuje např. nějaký
lék nebo něco, co má posloužit všem. To, co se podaří na tom malém pracovišti objevit, dokázat,
otestovat, může později pomoci k záchraně tisíců či milionů např. nemocných lidí všude na zemi.
I křesťané mají dnes dokázat ve svých rodinách, ve svých vztazích k Bohu i mezi sebou,,
otestovat na sobě ty pravé a osvědčené hodnoty evangelia. Mají ukázat neokázale a přesto
zřetelně svému okolí, že je opravdu možné žít jinak. Že je možné nejen přežít a nevymřít, ale
dokonce dále rozvíjet tak krásné hodnoty jako je věrná láska, pevná rodina, odvaha k obětem
rodičovství, pomoc slabším, síla přátelství, poctivost, solidarita... A pak už bude záležet i na
Duchu sv., jak použije to naše svědectví. Tato cesta vždy vede nikoli k hromadám trosek,
ale k oné kvetoucí zahradě.
A zde bych chtěl popřát i naší televizi NOE, která po 2 letech děkuje Bohu za svou existenci,
aby i ona byla tou laboratoří Ducha sv. uprostřed světa, který se mění v jakési bludiště
nesčetných nabídek bez záruky, nesčetných signálů v éteru, - aby upozornila na to, že je zde
jedna spolehlivá cesta, po které šly všechny generace našich předků. Tak jako my čerpáme
z vašich programů, milí přátelé z televize Noe i rádia Proglas, a jsme vděčni za mnohotvárnou
inspiraci, útěchu, radost i výzvy našemu svědomí, tak i vy čerpejte z jistoty, že Vaším zdrojem
je sám Bůh a také jsme tu my, početní diváci a mnohdy anonymní rodina těch, kteří chceme být
připraveni vám pomáhat v rozsahu všech vašich potřeb, aby onen
náročný ale i zázračný projekt televize NOE se rozvíjel. Pokud Ježíš slíbil před odchodem do
nebe svým přátelům: „Uvidíte ještě větší věci.“ Jinými slovy: Můžete se těšit na stále lepší
programy. Ať se to týká i Vašeho vysílání.
I pro kázání je důležité, aby skončilo v pravý čas. I já už končím. Nezapomeňme,
že „Nesmírné je množství těch, kteří se dívají – zástup, který by nikdo nespočítal.“ – Požehnej,
Otče, svým dětem, přijď Pane Ježíši, na tento oltář, přijď Duchu svatý do duší těch, kteří se ti
celým srdcem otvírají. Amen.